„Děti neřeší, jestli jste jejich biologický rodič nebo ne. Hlavní je pro ně vaše láska,“ myslí si paní G.

Paní G. vychovala dvě vlastní dcery, a protože cítila, že má ještě dostatek sil i prostředků, rozhodla se poskytnout svůj domov některému z opuštěných dětí. Věděla totiž, že v domovech jich je opravdu hodně, a že jí nic nebrání v tom, aby nějakému z nich pomohla. Obě dcery ji hodně podporovaly a hlavně mladší z nich, která se svou matkou doposud bydlí, byla z té myšlenky nadšená.

Vše usnadnily zkušenosti známých

Nad pěstounstvím prý paní G. dlouho uvažovat nemusela a už od začátku věděla, do čeho jde. Zkušenosti s pěstounstvím má totiž nejen její sestřenice, ale také sestra jejího přítele. A právě jejich zkušenosti jí při rozhodování i následné výchově dětí pomohly nejvíce.

Po zhruba ročním procesu si žadatelka vzala do péče dvě pětiletá dvojčátka, chlapečka a holčičku. S dětmi si rozuměla už od začátku a to, že dělá správnou věc, jí došlo během třetí návštěvy. Tehdy děti vzala do zoologické zahrady, kde dívenka upadla a okamžitě na paní G. začala volat jako na svou maminku. „Byl to skvělý pocit a jen mě to utvrdilo v tom, abych to udělala. Došlo mi, že mě ty děti opravdu potřebují a neřeší, zda jsem jejich biologická matka nebo ne. Potřebují především lásku a rodinu.“

Přátelství a rodina

Naštěstí není paní G. na pěstounství sama. Velkou podporou je její partner, s nímž sice nesdílí společnou domácnost, ale už od začátku děti navštěvoval a ony ho okamžitě přijaly za svého tatínka. Důležitá je pro ni i podpora blízké kamarádky, která si o pěstounskou péči zažádala jen o týden později než paní G. Na úřadech o jejich přátelství věděli a ženám svěřili čtveřici sourozenců. „Kamarádka k sobě přijala mladší sestřičky mých dvojčátek. Umístění větší skupiny sourozenců bývá opravdu těžké a tohle byla skvělá příležitost zajistit, aby k sobě měly blízko a mohly de facto vyrůstat spolu,“ vysvětluje paní G. Pěstounka díky tomu získala rodinu ještě větší, než na začátku doufala.

Děti vše opětují láskou

Samozřejmě i paní G. zažila náročnější okamžiky, především po příchodu dětí do domácnosti. Tou dobou se občas sama sebe ptala, zda na to vůbec má. Pohled na šťastné děti ji ale v takových chvílích držel nad vodou. Díky pěstounství se tak prý naučila mnohem větší trpělivosti a uvědomila si, že pokud člověk vydrží, může dosáhnout opravdu velkých věcí.

„Pěstounství je nádherné. Pokud má někdo možnost a sílu změnit dětský život k lepšímu, měl by to podle mě udělat. Děti veškeré úsilí a péči vrací svou bezmeznou láskou. A i když to někdy nemusí být úplně jednoduché, přijdou okamžiky, kdy vás dítě obejme a vám dojde, že je díky vám šťastné. A pak jste zákonitě šťastní i vy.“

Chci se stát pěstounem

1

Vše si pořádně promyslete a proberte s partnerem. Uvědomte si, jaké dítě jste ochotni přijmout, a poté kontaktujte oddělení náhradní rodinné péče v obci s rozšířenou působností podle svého trvalého bydliště.

arrow_icon_1
pestouni_icon_2

Na úřadě si domluvte schůzku. Po prvním informativním setkání vyplníte žádost, doložíte potřebné údaje a nakonec vás doma navštíví sociální pracovnice, aby zhodnotila, zda máte pro dítě vhodný prostor.

2

arrow_icon_2

3

Po návštěvě a vyřízení všech formalit na vás čeká období příprav. Společně s dalšími pěstouny absolvujete přednášky, semináře, diskuze, individuální konzultace i psychotesty.

pestouni_icon_1
arrow_icon_3

Úsměv na tváři spokojeného dítěte vám nic nenahradí!

Jakmile krajský úřad vše schválí a zařadí vás do evidence, buďte trpěliví. Telefon od úřednice může zazvonit kdykoliv, může to ale trvat i několik týdnů či měsíců. Jednou však přijde onen vytoužený okamžik a vy se s dítkem poprvé setkáte. A po seznámení a pravidelných návštěvách už budete konečně spolu.

pestouni_icon_3

4