„Jeden rodič je pro dítě mnohem lepší než žádný rodič,“ myslí si pěstounka tří dětí

Protože děti vždycky milovala, stala se paní J. učitelkou v mateřské škole. Sama bohužel potratila a jedinou možností se stalo umělé oplodnění. S bývalým manželem se však raději rozhodli pro adopci. Přišlo jim totiž mnohem přirozenější a smysluplnější postarat se o dítě, které své rodiče nemá.

Otevřená náruč

Po sérii pohovorů, psychotestů a školení si paní J. v průběhu několika let postupně osvojila čtyři děti. První byl 3,5 letý chlapec, s nímž se seznámila v domově pro postižené děti. Okamžitě si padli do oka a po půl roce vzájemných návštěv u ní klouček konečně zůstal. Když mu bylo 12 let, přijali do rodiny sedmiměsíčního chlapečka.

Aby k sobě měl mladší z chlapců někoho v podobném věku, vzala si paní J. do péče roční holčičku. Přestože se k nim dívenka nastěhovala už po dvou měsících od žádosti, bylo čekání na ni opravdu těžké. „Všichni jsme se na ni moc těšili. Hlavně mladší z brášků byl vždycky smutný, když návštěva skončila,“ prozradila paní J.

Posledním členem rodiny se stal holčiččin tříměsíční biologický bratr. Hned jak se o něm paní J. dozvěděla, podala si na magistrátu žádost o jeho pěstounství. Moc si totiž přála, aby sourozenci vyrůstali spolu.

Navždy rodina

Rodičovství není jednoduché a to samé samozřejmě platí i o pěstounství. Nejstaršímu chlapci byla již v dětství diagnostikována porucha chování a v pubertě začal mít vážné problémy. Nakonec museli pomoci odborníci a chlapec byl umístěn do dětského domova.

Paní J. se však role jeho matky nechce vzdát a stále ho považuje za nedílnou součást svého života. Stejně to vidí i chlapec a rád k ní jezdí na prázdniny a víkendy. „Jsem ráda za to, že nám celé ty roky vydržel dobrý vztah a pořád to tu považuje za svůj domov.“

Každé dítě potřebuje lásku

Pěstounem může být podle paní J. kdokoliv, kdo má rád děti a je schopný v nich podporovat to dobré. Protože to v sobě mají všechny, jen jsou zraněné tím, co prožily. „Už to, že je matka nechá v porodnici, je zraňuje. Pokud můžu zabránit tomu, aby se nějaké dítě cítilo opuštěné a místo toho poznalo milující domov, tak to chci udělat,“ vysvětlila paní J.To, že je na tři děti sama, jí jako překážka nepřipadá. Rodičovství ji totiž naplňuje a nabíjí energií. „Pro děti je mnohem lepší mít jednoho milujícího rodiče, než nemít žádného a prožít dětství v ústavu.“

Chci se stát pěstounem

1

Vše si pořádně promyslete a proberte s partnerem. Uvědomte si, jaké dítě jste ochotni přijmout, a poté kontaktujte oddělení náhradní rodinné péče v obci s rozšířenou působností podle svého trvalého bydliště.

arrow_icon_1
pestouni_icon_2

Na úřadě si domluvte schůzku. Po prvním informativním setkání vyplníte žádost, doložíte potřebné údaje a nakonec vás doma navštíví sociální pracovnice, aby zhodnotila, zda máte pro dítě vhodný prostor.

2

arrow_icon_2

3

Po návštěvě a vyřízení všech formalit na vás čeká období příprav. Společně s dalšími pěstouny absolvujete přednášky, semináře, diskuze, individuální konzultace i psychotesty.

pestouni_icon_1
arrow_icon_3

Úsměv na tváři spokojeného dítěte vám nic nenahradí!

Jakmile krajský úřad vše schválí a zařadí vás do evidence, buďte trpěliví. Telefon od úřednice může zazvonit kdykoliv, může to ale trvat i několik týdnů či měsíců. Jednou však přijde onen vytoužený okamžik a vy se s dítkem poprvé setkáte. A po seznámení a pravidelných návštěvách už budete konečně spolu.

pestouni_icon_3

4