„Nejdůležitější je upřímnost k dětem i k sobě samým,“ říká pěstoun dvou chlapců

Pan S. a jeho partner žijí v registrovaném partnerství už několik let a postupně si uvědomili, že jim ve vztahu chybí rodičovství. Při zvažování možností došli k tomu, že v rámci jejich právní situace je pro ně nejlepší cestou dlouhodobá pěstounská péče.

Nedbat na předsudky

Už během přípravy se rozhodli, že přijmou dítě jakéhokoliv etnika. Jejich požadavkem bylo hlavně to, aby dítě bylo co nejmladší. Přání se vyplnilo. Partneři nejdříve dali domov desetiměsíčnímu chlapci a o dva roky později si vzali do péče ještě devítiměsíčního. Oba chlapci mají romské kořeny a podle partnerů s tím není nejmenší problém. „V tomhle ohledu jsou nejhorší předsudky. To, že dítě pochází ze sociálně slabší rodiny nebo nějaké etnické menšiny ale přece vůbec neznamená, že by nemělo mít dobrou budoucnost,“ myslí si pěstoun.

Inspirací pro ostatní

Partneři jsou ke klukům už od začátku upřímní. Úměrně věku jim vše vysvětlují, a když se starší z nich začal ptát na svou biologickou maminku, rozhodli se domluvit s ní schůzku. Přestože je chlapcova maminka závislá na pervitinu a o chlapce nejeví přílišný zájem, třikrát se potkali. Od poslední schůzky přestala matka jakkoliv komunikovat, partneři to však nevzdávají.

Rodiče mladšího chlapce se o něj nedokázali postarat z ekonomických důvodů, v kontaktu ale zůstali rádi. Partneři o svých zkušenostech promluvili i na LGBTQ festivalu Prague Pride. Mají totiž zkušenost, že spousta gayů a leseb ani neví o tom, že mohou legálně vychovávat děti a stát se dlouhodobými pěstouny. Přitom hodně z nich má kapacitu i schopnosti poskytnout opuštěnému dítěti lásku, domov a dobré zázemí.

Podobně na tom byli i mnozí jejich známí. Ti o touze mít dítě mluvili už dříve, ale nebyli si jistí svými možnostmi. K pěstounství se tak odhodlali až díky tomu, když viděli příklad rody pana S. a jeho partnera.

Důvod, proč žijeme

„Děti jsou radost a z mého úhlu pohledu jsou také důvod, proč vlastně žijeme. Každý z nás dříve nebo později dospěje do stadia, kdy je připravený přenechat své zkušenosti, dovednosti a vzory někomu dalšímu,“ míní pan S. Z toho důvodu by pěstounství doporučil každému, kdo po dítěti touží, ale z nějakého důvodu ho mít nemůže. Jediné úskalí je podle něj to, že v případě gayů může být pěstounem jen jeden z nich. Na začátku je tak zásadní vše pořádně zvážit a probrat se svým partnerem či partnerkou. Oba by při tom měli být upřímní v tom, o koho se zvládnou postarat a komu dokážou poskytnout to nejlepší. Důležité je také nebát se svou žádost během přípravy či čekání upravit nebo úplně stáhnout. „Nemá cenu zbytečně trápit sebe i dítě jen kvůli tomu, že chcete zachraňovat svět nebo mít co nejdříve potomka,“ tvrdí pan S.

Chci se stát pěstounem

1

Vše si pořádně promyslete a proberte s partnerem. Uvědomte si, jaké dítě jste ochotni přijmout, a poté kontaktujte oddělení náhradní rodinné péče v obci s rozšířenou působností podle svého trvalého bydliště.

arrow_icon_1
pestouni_icon_2

Na úřadě si domluvte schůzku. Po prvním informativním setkání vyplníte žádost, doložíte potřebné údaje a nakonec vás doma navštíví sociální pracovnice, aby zhodnotila, zda máte pro dítě vhodný prostor.

2

arrow_icon_2

3

Po návštěvě a vyřízení všech formalit na vás čeká období příprav. Společně s dalšími pěstouny absolvujete přednášky, semináře, diskuze, individuální konzultace i psychotesty.

pestouni_icon_1
arrow_icon_3

Úsměv na tváři spokojeného dítěte vám nic nenahradí!

Jakmile krajský úřad vše schválí a zařadí vás do evidence, buďte trpěliví. Telefon od úřednice může zazvonit kdykoliv, může to ale trvat i několik týdnů či měsíců. Jednou však přijde onen vytoužený okamžik a vy se s dítkem poprvé setkáte. A po seznámení a pravidelných návštěvách už budete konečně spolu.

pestouni_icon_3

4